Je to moje odpovědnost!

Tak schválně – přečtěte si ještě jednou nahlas předchozí větu a zaměřte se na to, jaké pocity to ve vás vyvolává a co cítíte ve svém těle. Možná většina z nás pocítí určitou tíhu a začne se nám stahovat žaludek. Proč to tak je?

Být za něco odpovědný často vnímáme jako vysoký nárok na sebe sama. Zodpovědnost – tedy schopnost dostát tomu, za co jsem odpovědný, je například vyhledávaná vlastnost v personálních inzerátech. V něčem je to vlastně vzácné zboží.

Katherine Woodward Thomas, americká párová psychoterapeutka, v jedné ze svých knih popisuje, že "být odpovědný" často zaměňujeme automaticky za "být špatný". Například připustit, že jsme odpovědní za stav našeho partnerského vztahu úplně stejně jako náš partner, je pro nás z nějakého důvodu většinou obtížné. Často to vnímáme podobně jako přiznání viny či porážky.

Místo: "Je to moje odpovědnost.", v sobě slyšíme: "Já za to můžu." Většinou je za těmito pocity jeden či oba rodiče (případně jiná důležitá osoba z našeho dětství), kteří nás jako děti nadměrně kritizovali, hodnotili a vyvolali v nás tak pocit studu. I po letech je proto bezpečnější prostě nebýt za nic odpovědný a snažit se nalézt okolo někoho jiného, kdo nemilou povinnost nebo "cejch" místo nás ponese.

Jak z toho ven?

V první řadě je důležité uvědomit si, že pokud mám v jakékoliv situaci odpovědnost, mám zároveň moc, sílu a možnost ovlivnit ji. Nejsem v bezmoci. Svůj život máme ve svých rukou a jsme za něj odpovědní. To zároveň znamená, že si náš život můžeme sami tvořit. Pokud je klient v roli oběti, pracujeme s tímto nastavením.

V druhé řadě je potřeba dívat se, jak já sám vnímám a přijímám sám sebe. Převzal jsem od rodičů roli kritika a deptám se vlastní nedostatečností nebo se dokážu ke svým případným omylům postavit s přijetím a pochopením?

Obě témata - tvorbu vlastního života i vnitřní kritiku a znehodnocování sebe sama, často přinášejí mí klienti. Pracujeme na tom, aby si dokázali uvědomit svou sílu i potenciál a začali si tvořit život, ve kterém se dokážou přijmout i pochopit, ne se odsuzovat.

Přeji hezké dny, Daniela